Jsem člověk, který se rád zamýšlí nad opravdovým významem slov a nerad je používám nesprávně. Jak nazvat chůzi dlouhou desítky kilometrů, která nemá za cíl turistiku - tedy nějaké poznávání kulturních či přírodních zajímavostí, nemá za cíl čistě sportovní výkon - tedy trénink těla, který by v extrémním případě mohl proběhnout na běžícím páse v posilovně, není to ani společná procházka s cílem kombinovat pohyb a pobyt více méně jedna ku jedné, což je typické pro trempské puťáky a vandry.
Zkusím tedy vyjmenovat všechna slova, která mne s tímto tématem napadnou a uvidíme:
cesta, cestování, pěší, pěšky, chůze, pochod, procházka, výlet, pouť, putování, puťák, vandr, vandrovat, štreka, trasa, výšlap, špacír, špacírovat, toulat se, toulání, túra
Takže postupně:
- vandr, vandrovat (wandern - putovat, jít na tůru, dříve vandrák = potulný námezdní dělník), slovo je vhodné právě pro chůzi i pobyt v obdobném poměru, pobytu může být i více.
- štreka (die strecke - trasa, vzdálenost), slovo značí dlouhou trasu, samotné slovo trasa je pomyslná linka spojující start a cíl, tedy jakýsi prostředek nikoli náplň mé činnosti. Původ slova trasa jsem nenašel, ale může souviset se slovem trať, dříve trata = pruh polností (tedy úplně mimo :-)
- špacír (spazieren = procházet se, jít na procházku), jde spíše o pomalou relaxační chůzi, fajn, nic pro mne
- procházka, slovo značí, jak výše řečeno, spíše pomalou relaxační chůzi a spíše kratší vzdálenost, chybí mi zde ta energie, cítím jistou unylost
- výlet, to je podobné. Slovo, pravděpodobně překlad z německého Ausflug, značí nějakou společenskou akci s kulturním tedy turistickým přesahem. Moje cesty nejsou moc společenské a určitě nejsou turistikou ve smyslu kulturního poznávání (Pojem prý zavedl po roce 1862 zakladatel Sokola, Miroslav Tyrš, na základě představy že sokolové si někam vyletí.)
- toulka (toulání), je pěkné slovo. Dnešní význam je vlastně bezcílné chození, bez předem určené trasy. To se mi líbí a určitě některé z mých cest budou "Toulky", ale ještě jsem se k tomu nedostal. Původ slova je v řečtině, kde znamenal "těkat"
- túra - je novodobé přejaté slovo zřejmě z angličtiny resp. francouzštiny "tour" - cestovat, prohlídka ... (nic moc)
- výšlap - to je pěkné slovo, cílem výšlapu je zřejmě šlapat, tedy chodit. Původní význam slova šlapat je nejspíše tiše se "plížit", ale jiná slovanská slova podobného významu se odvozují spíše od své zvukomalebnosti tedy pleskání o zem, z toho pak možná germánské "schlappen". Ani tichá chůze ani pleskání chodidly a zanechávání šlápot mi není úplně po chuti ...
- chůze, chod, pochod, (procházka) - to jsou velice stará slova pocházející ze staroindičtiny. Nicméně problém mám s aktuálním militantním a politickým významem slova "pochod". Při tomhle slově holt slyším dusot vojenských bot ...
- slovo "jít" je taky velmi staré. Ostatně tato slova vyjadřující nejzákladnější lidskou činnost, musejí být stará. No ale jde o sloveso a já asi hledám spíše podstatné jméno. U tohoto slova je ale hezká souvislot se slovem "najít" a vlastně i další jako "pojít" - umřít, "vyjít" - mít dostatek. Ostatně slovo "jít" je příbuzné se slovem "chod", kde jsou pak ta chybějící podstatná jména.
- slovo "cesta" má překvapivý význam. Vývojově nejde o vyjádření nějaké fyzické linky na zemi, ale o zajištění průchodu. Slovo je příbuzné se slovem čistý, čistit. Historicky tedy jde o průklest "cesty" houštinou nebo vydobití "cesty" davem nepřátel. To příliš nevyjadřuje mou činnost. Slovo "cestování" pak už pro mne s tímto zjištěním ztratilo jakékoliv kouzlo - někde neco čistit, sorry jako.
- slovo "pěšky" je ovšem krásné. Doslova jde o pohyb po chodidlech. Slovo vzniklo z prastarých základů, kde na cestě vývoje je latinské pedes (chodidla) a další. Už indoevropané chodili "pěšky", pokud tedy nejeli na koni. Pěšky se tedy budu pohybovat rád, ale jde o příčestí popisující způsob, chybí zde činnost, náplň. Slovo "pěškobus" zavrhuji.
- slova "pouť", "putování", "puťák" jsem si záměrně nechal nakonec, neboť se mi od začátku zamlouvají nejvíc. Slovo pouť má opět velmi prastarý základ. Současný význam je samozřejmě různorodý. Jako dítě jsem měl za to, že "pouť" jsou kolotoče a střelnice, později jsem myslel, že "pouť" je náboženská cesta za účelem meditace a s cílem v nějakém významném "poutním" místě. Skutečnost je ovšem taková, že slovo "pouť" je především cesta ve svých klasických významech, tedy zejména více či méně upravený terén umožňující "putování". Zřejmě postupně se k tomu přibalil význam náboženský (možná tam byl vždy) a nakonec i ony kolotoče. "Pouť" nebo "putování" tedy v sobě zahrnuje přesně to co dělám nebo co od této činnosti očekávám. Je to v terénu vyznačená cesta, člověk se netoulá terénem, ale jde po vyšlapané cestě (cestu tedy nevytváří - "nečistí"). Putování má určitý meditační charakter (nejde o turistiku, prostředí na pouti nehraje až tak zásadní roli, meditace má nastat samotným rytmickým pohybem nohou a taky únavou), cílem může být nějaké "poutní místo", ale nemusí, i samotná "pouť" může být cílem. No a "pouť" je také zábava, mimořádná událost, lízátka a cukrová vata, tedy jakési vytržení z monotónosti života. Od teď chodím na "poutě", nebo na "pěší putování" či "pěší pouť". Slovo "puťák" je poněkud expresivní, tak ho nechám ležet.
Jo a není bez zajímavosti, že v různých jazycích je "pouť" jak mužského tak ženského rodu. To je krásné, může jít o spojení mužského a ženského principu.
Žádné komentáře:
Okomentovat