Smazal jsem si fejsbuk.

 Smazal jsem si fejsbuk. Tečka.

Jednadvacítka podruhé

 Můj druhý jednadvacetidenní půst.

Jdu podle Máchova kalendáře. Tedy aspoň přibližně. Startoval jsme jindy než doporučuje, ale myslim že to moc nevadí. Mám teď za sebou spousty jednodenních půstů, pak tří, sedmi a patnáctidenní. Zhubnul jsem z cca 90 na cca 75. Vlastně před tou jednadvacítkou jsem měl asi už skoro 80, ale teď je třetí den a já vážím 75, šlo to rychleji než jsem čekal.

První tři dny piju zelený čaj a kafe. Mácha to dost nedoporučuje, ale já na to kašlu. Cítim se docela dobře, ale je mi dost zima. První den jsem se byl proběhnout a to bylo v pohodě, necítil jsem žádný nedostatek energie, uběhl jsme něco přes deset kilometrů normálním tempem - to je někde kolem 10 km/hod. Druhý den jsem šel asi 3,5 km do Líšně nakoupit, bylo děsný bláto a už jsem trochu cítil, že to není tak úplně ono. Po návratu asi v 9 večer jsem měl ale chuť něco dělat a ještě asi do 11 jsem v naší otevřené stodole dodělával takový stojánek. Tedy ve stodole jsem byl jen asi polovinu času, je tam fakt zima, druhou polovinu jsem byl zalezlý v kotelně a šmirgloval jsem. To je moje meditace. Většinou si u toho zakouřím, ale když jsem na tuhle půstovní cestu nastoupil tak jsem si řek, že v době půstu a návratovky kouřit nebudu. Návratovku už jsem z tohoto hlediska zrušil - kouřím, ale to nevadí, i ta absence v době půstu má smysl. V noci pak trochu nečekaně sex :-). Většinou to v půstu moc nejde ale sem tam se zadaří.

Dnes, třetí den, jsem se byl proběhnout. Už to nešlo tak dobře. Trasu jsem si zkrátil na 5,7 km, ale i tak jsem měl dost. Terén byl hodně blátivý, počasí taky nebylo úplně extra - zataženo, lehce nad nulou, bezvětří. Ale po doběhnutí mi bylo krásně teplo. Po sprše ukončené krátkou ledovou sprchou jsem se cítil dobře, ale že bych pobíhal to ne. Ještě piju zelený čaj. Zítra bych chtěl už jen vodu, ale mám v plánu udělat i jeden den úplně bez vody. Prý se tělo při suchém půstu spíše přehřívá, tak na to jsem fakt zvědavý. Pokud to půjde hodlám to i opakovat či prodlužovat, uvidíme. Jinak žádné fyzické problémy nemám. Trochu se mi zamotala hlava, když jsem dnes v noci vstal a šel přepnout topení, ale to je fakt všechno. Při běhu se mi trochu špatně dýchá. Prostě to tak mám. Jakmile se úplně vyprázdní břicho, tak se mi špatně dýchá. Tedy normálně ne, ale poznám to při běhu a při zpěvu, tehdy je to znát a není to moc příjemné. Musím víc běhat a zpívat.

Čtvrtý den krize jako blázen. Nepřekonatelná zima. Asi ve čtyři odpoledne jsem zalezl do postele, abych se zahřál. Asi hodinku jsem zdřímnul, nechce se stávat. Je mi teplo, ale bojím se vylézt. Ta zima je k nevydržení. Rozhodnul jsem se půst ukončit. Napařená zelenina s ghí a trochou soli. Nádhera. Okamžitá proměna. Teplo, energie, všechno, radost. Tak holt jindy :-)

Zamyšlení nad názvem mých výšlapů

 Jsem člověk, který se rád zamýšlí nad opravdovým významem slov a nerad je používám nesprávně. Jak nazvat chůzi dlouhou desítky kilometrů, která nemá za cíl turistiku - tedy nějaké poznávání kulturních či přírodních zajímavostí, nemá za cíl čistě sportovní výkon - tedy trénink těla, který by v extrémním případě mohl proběhnout na běžícím páse v posilovně, není to ani společná procházka s cílem kombinovat pohyb a pobyt více méně jedna ku jedné, což je typické pro trempské puťáky a vandry.

Zkusím tedy vyjmenovat všechna slova, která mne s tímto tématem napadnou a uvidíme:
cesta, cestování, pěší, pěšky, chůze, pochod, procházka, výlet, pouť, putování, puťák, vandr, vandrovat, štreka, trasa, výšlap, špacír, špacírovat, toulat se, toulání, túra

Takže postupně:

- vandr, vandrovat (wandern - putovat, jít na tůru, dříve vandrák = potulný námezdní dělník), slovo je vhodné právě pro chůzi i pobyt v obdobném poměru, pobytu může být i více.

- štreka (die strecke - trasa, vzdálenost), slovo značí dlouhou trasu, samotné slovo trasa je pomyslná linka spojující start a cíl, tedy jakýsi prostředek nikoli náplň mé činnosti. Původ slova trasa jsem nenašel, ale může souviset se slovem trať, dříve trata = pruh polností (tedy úplně mimo :-)

- špacír (spazieren = procházet se, jít na procházku), jde spíše o pomalou relaxační chůzi, fajn, nic pro mne

- procházka, slovo značí, jak výše řečeno, spíše pomalou relaxační chůzi a spíše kratší vzdálenost, chybí mi zde ta energie, cítím jistou unylost

- výlet, to je podobné. Slovo, pravděpodobně překlad z německého Ausflug, značí nějakou společenskou akci s kulturním tedy turistickým přesahem. Moje cesty nejsou moc společenské a určitě nejsou turistikou ve smyslu kulturního poznávání (Pojem prý zavedl po roce 1862 zakladatel Sokola, Miroslav Tyrš, na základě představy že sokolové si někam vyletí.)

- toulka (toulání), je pěkné slovo. Dnešní význam je vlastně bezcílné chození, bez předem určené trasy. To se mi líbí a určitě některé z mých cest budou "Toulky", ale ještě jsem se k tomu nedostal. Původ slova je v řečtině, kde znamenal "těkat"

- túra - je novodobé přejaté slovo zřejmě z angličtiny resp. francouzštiny "tour" - cestovat, prohlídka ... (nic moc)

- výšlap - to je pěkné slovo, cílem výšlapu je zřejmě šlapat, tedy chodit. Původní význam slova šlapat je nejspíše tiše se "plížit", ale jiná slovanská slova podobného významu se odvozují spíše od své zvukomalebnosti tedy pleskání o zem, z toho pak možná germánské "schlappen". Ani tichá chůze ani pleskání chodidly a zanechávání šlápot mi není úplně po chuti ...

- chůze, chod, pochod, (procházka) - to jsou velice stará slova pocházející ze staroindičtiny. Nicméně problém mám s aktuálním militantním a politickým významem slova "pochod". Při tomhle slově holt slyším dusot vojenských bot ...

- slovo "jít" je taky velmi staré. Ostatně tato slova vyjadřující nejzákladnější lidskou činnost, musejí být stará. No ale jde o sloveso a já asi hledám spíše podstatné jméno. U tohoto slova je ale hezká souvislot se slovem "najít" a vlastně i další jako "pojít" - umřít, "vyjít" - mít dostatek. Ostatně slovo "jít" je příbuzné se slovem "chod", kde jsou pak ta chybějící podstatná jména.

- slovo "cesta" má překvapivý význam. Vývojově nejde o vyjádření nějaké fyzické linky na zemi, ale o zajištění průchodu. Slovo je příbuzné se slovem čistý, čistit. Historicky tedy jde o průklest "cesty" houštinou nebo vydobití "cesty" davem nepřátel. To příliš nevyjadřuje mou činnost. Slovo "cestování" pak už pro mne s tímto zjištěním ztratilo jakékoliv kouzlo - někde neco čistit, sorry jako.

- slovo "pěšky" je ovšem krásné. Doslova jde o pohyb po chodidlech. Slovo vzniklo z prastarých základů, kde na cestě vývoje je latinské pedes (chodidla) a další. Už indoevropané chodili "pěšky", pokud tedy nejeli na koni. Pěšky se tedy budu pohybovat rád, ale jde o příčestí popisující způsob, chybí zde činnost, náplň. Slovo "pěškobus" zavrhuji.

- slova "pouť", "putování", "puťák" jsem si záměrně nechal nakonec, neboť se mi od začátku zamlouvají nejvíc. Slovo pouť má opět velmi prastarý základ. Současný význam je samozřejmě různorodý. Jako dítě jsem měl za to, že "pouť" jsou kolotoče a střelnice, později jsem myslel, že "pouť" je náboženská cesta za účelem meditace a s cílem v nějakém významném "poutním" místě. Skutečnost je ovšem taková, že slovo "pouť" je především cesta ve svých klasických významech, tedy zejména více či méně upravený terén umožňující "putování". Zřejmě postupně se k tomu přibalil význam náboženský (možná tam byl vždy) a nakonec i ony kolotoče. "Pouť" nebo "putování" tedy v sobě zahrnuje přesně to co dělám nebo co od této činnosti očekávám. Je to v terénu vyznačená cesta, člověk se netoulá terénem, ale jde po vyšlapané cestě (cestu tedy nevytváří - "nečistí"). Putování má určitý meditační charakter (nejde o turistiku, prostředí na pouti nehraje až tak zásadní roli, meditace má nastat samotným rytmickým pohybem nohou a taky únavou), cílem může být nějaké "poutní místo", ale nemusí, i samotná "pouť" může být cílem. No a "pouť" je také zábava, mimořádná událost, lízátka a cukrová vata, tedy jakési vytržení z monotónosti života. Od teď chodím na "poutě", nebo na "pěší putování" či "pěší pouť". Slovo "puťák" je poněkud expresivní, tak ho nechám ležet.
Jo a není bez zajímavosti, že v různých jazycích je "pouť" jak mužského tak ženského rodu. To je krásné, může jít o spojení mužského a ženského principu.

Pěšky z Jaroměřic do Modřic

https://mapy.cz/s/laponeheko

Na začátku ledna 2022 jsem se vydal na cestu dlouhou cca 92 km. Cílů jsem měl několik. Jednak jsem chtěl zkusit stanovat v zimě, což jsem vlastně dosud nikdy nepodnikl, pak jsem chtěl zkusit jak se ponese veškerá nálož, která by měla umožnit libovlně dlouhou cestu (kromě doplňování jídla a pití samozřejmě). Nabalil jsem velkou trojku, tedy spíše čtverku - to je stan, spacák, karimatka a batoh - vše v lehce zimní variantě (komfort spacáku nula, stan bez pořádné podlážky). Tíha naplněného batohu včetně 2 litrů vody a asi 1,2 kg jídla byla cca 10,3 kg, což je myslím docela dobrý.

No každopádně jsem do těch Modřic došel :-)

Začínal jsem v Jaroměřicích nad Rokytnou asi ve 23.00. Blízko jsem našel spaní u nějakého lomu (3 km). Samozřejmě hledání místa potmě neblo ideální a stavba stanu (jednou jsem jej postavil na zahradě někdy v říjnu, od té doby ležel ve skříni) nebyla taky úplně bez problémů. No nějak jsem se uložil do spacáku - ve veškerém oblečení a jakž takž vyspal, krásně teplo mi ale nebylo, venku bylo ráno určitě kolem -5, možná ještě míň. Vstal jsem s rozbřeskem kolem sedmý a asi v 7.40 jsem po sbalení hned vyrazil. Šel jsem svižně údolím řeky Rokytné. Před Biskupicema jde značená cesta na úbočí prudkého prudkého svahu, to se mi až tak nelíbilo tak jsem šel vrchem a bylo to super, šel jsem po loukách a slunce krásně svítilo, to v údolí nebylo. Asi bych měl říct jaký bylo počasí. Byl docela mráz, takže zem byla úplně tvrdá, bláto jak kámen, což bylo tedy spíše dobře. Do toho zároveň celý den svítilo slunce a v podstatě bylo úplný bezvětří, takže nádhera. Jedinou nevýhodou bylo, že cesta údolím byla furt ve stínu, takže to bylo trošku frustrující. Nahoře, mimo značenou cestu, jsem si udělal první zastávku, asi 1 km před Biskupicema. Nový vařič, nová bomba, nový titanový hrnec. Takže nejdřív nudlová polévka a pak kafe. To pořadí nebylo zvoleno dobře, teď už to vím :-). Nádhera, teplé jídlo, teplé kafe - super, cca 15 km za sebou. A de se dál. Takovým mezicílem byl "Tavíkovický most" (29 km), před tím byl jeden fakt těžký postup po úbočí břehu Rokytné. Kdyby bylo bláto tak je to snad neschůdné (ale v batohu jsem měl pro jistotu ještě nesmeky - vůbec jsem je nemusel použít), musel jsem jít ale i tak hodně opatrně, nechtěl jsem skončit v řece. Jinak celkem pohodová cesta - tak nějak furt lehce z kopce. Od Tavíkovic jsem tak nějak myslel na to kde si dám nějakou pořádnou přestávku, ale jinak docela dobrý. Cestou jsem navštívil Katčino bývalé tábořiště, které jsem fakt po dvou telefonátech našel (je tam taková veliká babyka ...) (mimochodem leden - všechny stromy jsou plusmínus stejný ...) . Ale abych podtrhnul taky svoji blbost - tábořiště mělo být po přechodu mostu zpátky proti proudu - no přece se nebudu vracet, tak jsem v místě očekávaného tábořiště přešel řeku po spadlém stromě. Bylo to celkem nebezpečný, no ale hlavně zbytečný, most byl od tábořiště asi 60 metrů, to za to opravdu nestálo. (tábořiště 36,3 km, krátká přestávka, zbyteček studenýho kafe, voda). Už jsem docela natěšenej na hospodu v Moravským Krumlově, to si ještě šlápnu. No navíc mne čeká další obtížný úsek po úbočí strmého břehu, není tak těžký, ale taky má něco do sebe a rozhodně se nesmí podceňovat. Prošel jsem kolem Čermákovic a mířím do kopce mimo údolí Rokytné. Najednou se les úplně změnil, z vlhkého údolí se stala suchá dubina a borové háje. Řídké spíše lehce zakrské stromy. Slunko zapadá, krkavci krákají, kopec je docela nekončený a slunce se furt schovává - nestíhám dosáhnout vrcholu před jeho zmizením. Ach jo. No nic sbíhám zpět k řece a poslední dědina před Krumlovem už je na dosah. Hospada v obci Rybník (48 km) je fajn. Mají sice jen utopence, ale pivo je fajn. Nechají mě bez řečí sednout (to není samozřejmostí). Takže utopenec a dvě piva a záchod. Paráda. Už je tma, de se dál. V Krumlově (52 km) jsem se zastavil na benzínce pro dvě sušenky a čokoládu. Sušenky bodly. Ještě kousek se dá jít bez čelovky - je jasno svítí měsíc, ale po odbočce do obce Rokytná už je potřeba svítit. Jdu na nejnižší světelný výkon a cestu čekuji na mobilu. Tn v jedné chvíli zyhlásí mám nula baterie, nazdar. Vlastně jsem to ten den už zažil. Je to nízkou teplotou. Tak dávám mobil na powerbanku a pod tričko. Po krátkém zahřátí se objevuje zase 50% baterky a jede se dál. Cesta se klikatí po svahu mezi řekou a železnicí, je to docela fajn, takové serpentiny, mám radost. Mám radost z klikatých cest. No a už se blížím k Ivančicím. Jsem dost unavený, variantu, že bych šel durch přes noc až do Modřic, zavrhuji. Měl jsem předem vyhlídnuté místo kde by se mohlo dát přespat. Má to být pod kopcem Kumrán (tedy Kumán), po prohlídce možných míst to zavrhuji a šplhám nahoru. Nádhera, vršek kopce je skvělý, rovný a suchý. Na místě (64 km) jsem v 21.10. Stavím stan, jdu spát. (61 km za 13,5 h, 4,52 km/hod)

Druhý den vstávám na budík v 6.00. Ve spacáku jsem měl celou noc mobil a malou lahev vody - obě hrozilo zamrznutím :-). V 6.40 jsem na cestě. Za chvilku v Ivančicích navštěvuji benzínku. Záchod, kafe, sušenky - paráda. A valím dál. Docela svižně jsem přeběhnul hřebínek mezi údolím Rokytné a Bobravy a sbíhám do Radostic (77 km). Údolí Bobravy je celkem fajn. Širková cesta, ale ne nezajímavá, údalí je malebné. Větší zastávku jsem udělal poblíž Anenského mlýna na 83 km. Udělal jsem si kafe a polívku se zbytkem masa. Tentokrát mám správné pořadí, kafe mezitím chládne v lahvi. Po jídle odcházím a popíjím kafe a jím tatranku (poklad z benzínky v Ivančicích). No a už valím skrze Želešice (89 km) a valim do Modřic. Moc aut, no jo no. Na konečné dvojky (92 km) stanu ve 12:40. (28 km za 6 hod, 4,67 km/hod).

A co jsem tedy zjistil. Batoh mírně přes 10 kg je docela těžký, ale unést se dá. Kolem 11 a víc by už bylo blbý, těch 10 je fakt někde na hranici mezi lehkým a těžkým. Těžší batoh tempo jednoznačně snižuje, de to poznat. Na druhou stranu byl jsem kompletně vybaven pro přespání a vaření v lehčí zimě (okolo -5), takže dobrý. Chyběl mi hadřík na vytření špinavého hrnku, jinak asi nic vážného. Alumatka by se šikla, seděl jsem na sbaleném spacáku nebo sbalené karimatce, ale určitě to nebylo ideální.