Na začátku ledna 2022 jsem se vydal na cestu dlouhou cca 92 km. Cílů jsem měl několik. Jednak jsem chtěl zkusit stanovat v zimě, což jsem vlastně dosud nikdy nepodnikl, pak jsem chtěl zkusit jak se ponese veškerá nálož, která by měla umožnit libovlně dlouhou cestu (kromě doplňování jídla a pití samozřejmě). Nabalil jsem velkou trojku, tedy spíše čtverku - to je stan, spacák, karimatka a batoh - vše v lehce zimní variantě (komfort spacáku nula, stan bez pořádné podlážky). Tíha naplněného batohu včetně 2 litrů vody a asi 1,2 kg jídla byla cca 10,3 kg, což je myslím docela dobrý.
No každopádně jsem do těch Modřic došel :-)
Začínal jsem v Jaroměřicích nad Rokytnou asi ve 23.00. Blízko jsem našel spaní u nějakého lomu (3 km). Samozřejmě hledání místa potmě neblo ideální a stavba stanu (jednou jsem jej postavil na zahradě někdy v říjnu, od té doby ležel ve skříni) nebyla taky úplně bez problémů. No nějak jsem se uložil do spacáku - ve veškerém oblečení a jakž takž vyspal, krásně teplo mi ale nebylo, venku bylo ráno určitě kolem -5, možná ještě míň. Vstal jsem s rozbřeskem kolem sedmý a asi v 7.40 jsem po sbalení hned vyrazil. Šel jsem svižně údolím řeky Rokytné. Před Biskupicema jde značená cesta na úbočí prudkého prudkého svahu, to se mi až tak nelíbilo tak jsem šel vrchem a bylo to super, šel jsem po loukách a slunce krásně svítilo, to v údolí nebylo. Asi bych měl říct jaký bylo počasí. Byl docela mráz, takže zem byla úplně tvrdá, bláto jak kámen, což bylo tedy spíše dobře. Do toho zároveň celý den svítilo slunce a v podstatě bylo úplný bezvětří, takže nádhera. Jedinou nevýhodou bylo, že cesta údolím byla furt ve stínu, takže to bylo trošku frustrující. Nahoře, mimo značenou cestu, jsem si udělal první zastávku, asi 1 km před Biskupicema. Nový vařič, nová bomba, nový titanový hrnec. Takže nejdřív nudlová polévka a pak kafe. To pořadí nebylo zvoleno dobře, teď už to vím :-). Nádhera, teplé jídlo, teplé kafe - super, cca 15 km za sebou. A de se dál. Takovým mezicílem byl "Tavíkovický most" (29 km), před tím byl jeden fakt těžký postup po úbočí břehu Rokytné. Kdyby bylo bláto tak je to snad neschůdné (ale v batohu jsem měl pro jistotu ještě nesmeky - vůbec jsem je nemusel použít), musel jsem jít ale i tak hodně opatrně, nechtěl jsem skončit v řece. Jinak celkem pohodová cesta - tak nějak furt lehce z kopce. Od Tavíkovic jsem tak nějak myslel na to kde si dám nějakou pořádnou přestávku, ale jinak docela dobrý. Cestou jsem navštívil Katčino bývalé tábořiště, které jsem fakt po dvou telefonátech našel (je tam taková veliká babyka ...) (mimochodem leden - všechny stromy jsou plusmínus stejný ...) . Ale abych podtrhnul taky svoji blbost - tábořiště mělo být po přechodu mostu zpátky proti proudu - no přece se nebudu vracet, tak jsem v místě očekávaného tábořiště přešel řeku po spadlém stromě. Bylo to celkem nebezpečný, no ale hlavně zbytečný, most byl od tábořiště asi 60 metrů, to za to opravdu nestálo. (tábořiště 36,3 km, krátká přestávka, zbyteček studenýho kafe, voda). Už jsem docela natěšenej na hospodu v Moravským Krumlově, to si ještě šlápnu. No navíc mne čeká další obtížný úsek po úbočí strmého břehu, není tak těžký, ale taky má něco do sebe a rozhodně se nesmí podceňovat. Prošel jsem kolem Čermákovic a mířím do kopce mimo údolí Rokytné. Najednou se les úplně změnil, z vlhkého údolí se stala suchá dubina a borové háje. Řídké spíše lehce zakrské stromy. Slunko zapadá, krkavci krákají, kopec je docela nekončený a slunce se furt schovává - nestíhám dosáhnout vrcholu před jeho zmizením. Ach jo. No nic sbíhám zpět k řece a poslední dědina před Krumlovem už je na dosah. Hospada v obci Rybník (48 km) je fajn. Mají sice jen utopence, ale pivo je fajn. Nechají mě bez řečí sednout (to není samozřejmostí). Takže utopenec a dvě piva a záchod. Paráda. Už je tma, de se dál. V Krumlově (52 km) jsem se zastavil na benzínce pro dvě sušenky a čokoládu. Sušenky bodly. Ještě kousek se dá jít bez čelovky - je jasno svítí měsíc, ale po odbočce do obce Rokytná už je potřeba svítit. Jdu na nejnižší světelný výkon a cestu čekuji na mobilu. Tn v jedné chvíli zyhlásí mám nula baterie, nazdar. Vlastně jsem to ten den už zažil. Je to nízkou teplotou. Tak dávám mobil na powerbanku a pod tričko. Po krátkém zahřátí se objevuje zase 50% baterky a jede se dál. Cesta se klikatí po svahu mezi řekou a železnicí, je to docela fajn, takové serpentiny, mám radost. Mám radost z klikatých cest. No a už se blížím k Ivančicím. Jsem dost unavený, variantu, že bych šel durch přes noc až do Modřic, zavrhuji. Měl jsem předem vyhlídnuté místo kde by se mohlo dát přespat. Má to být pod kopcem Kumrán (tedy Kumán), po prohlídce možných míst to zavrhuji a šplhám nahoru. Nádhera, vršek kopce je skvělý, rovný a suchý. Na místě (64 km) jsem v 21.10. Stavím stan, jdu spát. (61 km za 13,5 h, 4,52 km/hod)
Druhý den vstávám na budík v 6.00. Ve spacáku jsem měl celou noc mobil a malou lahev vody - obě hrozilo zamrznutím :-). V 6.40 jsem na cestě. Za chvilku v Ivančicích navštěvuji benzínku. Záchod, kafe, sušenky - paráda. A valím dál. Docela svižně jsem přeběhnul hřebínek mezi údolím Rokytné a Bobravy a sbíhám do Radostic (77 km). Údolí Bobravy je celkem fajn. Širková cesta, ale ne nezajímavá, údalí je malebné. Větší zastávku jsem udělal poblíž Anenského mlýna na 83 km. Udělal jsem si kafe a polívku se zbytkem masa. Tentokrát mám správné pořadí, kafe mezitím chládne v lahvi. Po jídle odcházím a popíjím kafe a jím tatranku (poklad z benzínky v Ivančicích). No a už valím skrze Želešice (89 km) a valim do Modřic. Moc aut, no jo no. Na konečné dvojky (92 km) stanu ve 12:40. (28 km za 6 hod, 4,67 km/hod).
A co jsem tedy zjistil. Batoh mírně přes 10 kg je docela těžký, ale unést se dá. Kolem 11 a víc by už bylo blbý, těch 10 je fakt někde na hranici mezi lehkým a těžkým. Těžší batoh tempo jednoznačně snižuje, de to poznat. Na druhou stranu byl jsem kompletně vybaven pro přespání a vaření v lehčí zimě (okolo -5), takže dobrý. Chyběl mi hadřík na vytření špinavého hrnku, jinak asi nic vážného. Alumatka by se šikla, seděl jsem na sbaleném spacáku nebo sbalené karimatce, ale určitě to nebylo ideální.
Žádné komentáře:
Okomentovat