Zde jsem našel krásný článek o pojemch vztahujících se k putování přírodou. (článek je součástí placeného přístupu do lidovek, ale zdarma jsem jej našel na níže uvedeném odkazu, takže to vlastně ukradl už někdo přede mnou)
https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20190726/281887299906902
(edit: nakonec jsem to číslo lidovek zakoupil a článek fakt ukradnul, sorry, LN 26.7.2019)
Vyrazil jsem na Velikonoční pondělí, 17.4.2022 v 6:10. Nebylo úplně jisté zda půjdu sám, ale nakonec to tak dopadlo. Tentokrát jsem opravdu neběžel. Byl jsem po covidu, opravdu jsem nevěděl jak se budu cítit, nechtěl jsem to přepálit. Trasa takřka úplně stejná jako minule (s pár zpestřeníma, aby to bylo trošku zajímavější) takže mapu jsem v podstatě nepotřeboval. Šel jsem po paměti (když to ale zpětně měřím, tak jsem ušel 50,9 km - fajn). Šlo se dobře. Únava byla celkově menší než když jsem běžel, ale když jsem pak došel domů, tak jsem se nacítil na dalších dvacet nebo tak něco. Šel jsem ale hodně rychle, v chůzi jsem měl určitě přes 6 km/hod. Celý jsem to ušel za 8 hod a 40 min, takže průměrnou rychlost (včetně přestávek) jsem měl 5,9 km/h, což je na chůzi fakt hodně. Rozhodně je to moje nejvyšší chodecká rychlost na podobně dlouhé vzdálenosti.
Počasí bylo nesmírně příznivé. Lehce pod mrakem, ani zima ani teplo, mírný větřík - nádhera. Terén pevný suchý, prostě ideál.
Na nohách jsem měl nové boty (inov-8 trialtalon 290, vel 43). Už jsem v nich před tím nachodil a naběhal tak okolo 100 km, ale přeci jen takto dlouhá vzdálenost a ještě v této rychlosti tu symbiozu noha-bota opravdu prověří. No a dopadlo to tak napůl. Udělaly se mi horozné puchýře ze zadu na obou patách, ale jinak OK. Samozřejmě to lze přičíst navrub i té rychlosti. Hodně jsem do toho "dupal". Půchýře se začaly objevovat asi tak od Křtin - tedy cca 30. km. Nebyly zdaleka nepřekonatelné, ale nepříjemné samozřejmě ano. Jsou to takové ty hodně hluboké s tlustou kůží. Už je znám z dřívějška. Jsou vlastně nad patou na styku mezi tvrdou kůží paty a měkou kůží směrem k achilovce. Tenhle "spoj" je neustále stlačován a výsledkem je puchejř. Mám pocit, že to nastává spíše u měkčích bot, ale nevím. Asi to souvisí nejvíc s tou rychlou ostrou chůzí. Pomalejší chůze by mohla mít přirozeně měkčí krok.
No a to je asi tak celé. Na trase jsem měl poměrně dost přestávek - čtyři. Na 16. km - lesní bar (pivo, tatranka, margotka), na 26. km - před Jedovnicema na mýtině na pařezu (kafe- a kuř-pausa), ve Křtinách (33. km) - hospoda, pivo a hospoda U jelena (42. km), kafe, sladké tyčinky. Posledních 5 km - tedy od Mušky domů - byly opět poměrně náročné, ale do té doby se mi šlo celkem fajn. Rozhodně jsem byl víc v pohodě než při běhu, ale to je asi jasné.
Můj kovidový příběh začíná snahou získat zelený certifikát pro možnost přeshraničního cestování. Na to jsou akturálně čtyři možnosti - antigenní test - je zpoplatněn a platí několik hodin, PCR test - je zpoplatněn a platí několik dní, očkování - je zdarma a platí několik měsíců a prodělání kovidu - je víceméně zdarma a platí několik měsíců.
Nejdříve jsem zkoušel poslední možnost, tedy prodělání kovidu. V půlce března jsem "sežral šušeň" svého nakaženého kamaráda a žvýkal "společnou žvýkačku". A nic.
Když nic nensatalo začal jsem trochu panakařit a rozhodl jsem se, že to tedy nebudu nechávat náhodě a půjdu se naočkovat. Takže už koncem března jsem šel na očkování novavaxem. To proběhlo bez problémů, trochu mne bolelo místo vpichu, když jsem ležel na rameni, ale jinak nic.
Začátkem dubna jsem měl jít na druhou dávku a hle, kovid je tady. Nákaze předcházela veselá sedmdesátihlavá párty, takže pravděpodobnost nákazy docela slušná. Příznaky se projevily 3. den po této oslavě. Samozřejmě jsem se mohl nakazit i jinde, těžko říct.
První den, úterý. Když jsem se ráno probudil, nebylo mi nic moc. Poté co jsem ráno vstal jsem si šel ještě na chvilku lehnout, že to třeba nic není, ale postupně se to rozjíždělo. Trochu jsem pak ještě pracoval, ale cca od 11:00 už jsem jen ležel a sledoval jak teplota postupně roste z 37,5 až k nějakým 39,7. Tou vrchní teplotou si nejsem zcela jist, protože jsem byl už dost zmatený, měl jsem trochu halucinace, silně mě bolela hlava a oblast kolem ledvin. Ty "halucinace" byly dost hrozný. Měl jsem před očima obrazovku počítače a na ní všechny ty čekající maily a úkoly - normální peklo. Okolo 19:30 v době nejvyšší teploty jsem si dal půlku paralenu. Nejedl jsem a nepil jsem. Neměl jsem žízeň. Ale asi to byla chyba. Celou noc jsem spal hodně špatně, šíleně jsem se zpotil, furt mě hrozně bolela ta oblast ledvin a hlava (nic jiného). Pomohlo zůstat v absolutním klidu a uvolnění bez pohnutí, ale bylo náročné v tomto uvolnění setrvat delší dobu. Trochu mě bolely i zuby. Hlava hlavně čelo a spánky.
Druhý den, středa. Napil jsem se až okolo 2 hodiny v noci a světe div se, bolest hlavy i zad se zmírnila. Druhý den se v podstatě zopakoval jako ten první jen s tím rozdílem, že teplota vystoupala jen do 38,5. Nutil jsme se pít. Bolesti hlavy a zad byly mírnější, nicméně okolo osmé večer jsem si lupnul druhou půlku paralenu. Celý den jsem byl v posteli a v noci jsem spal jen tak všelijak přerušovaně. V noci opět velké pocení, další pyžamo úplně mokré :-)
Třetí den, čtvrtek. Už je to mnohem lepší. Rozjezd chvilku trvá, ale už trochu funguju. Pracovat se mi ale nechce. Asi bych mohl, ale ještě mne trochu bolí mne oči, tak na to kašlu. Trochu polehávám, popocházím po domě, se ženou jedeme na PCR test do Brna (oba pozitivní). Teplotu už nemám, ale energie není. Od rána už začínám jíst. Nejdřív jogurt, pak si udělám hovězí vývar a k večeři máme slušnou hovězí polívku.
Čtvrtý den, pátek. Sedám k počítači a zkouším začít vyřizovat všechny ty resty. Celý den docela dobrý, ale postupně mi přichází rýma, která je pak v noci už docela nesnesitelná. Teče mi z nosu i z očí. Fakt docela blbý. Termín druhé dávky očkování jsem posunul o 14 už v úterý, ale dnes jsem jej zrušil úplně. V případě proděláného covidu se má očkovat až 3 až 6 měsíců po nákaze, takže není kam spěchat. Navíc se tím hezky prodlouží platnost toho zeleného puntíku.
Pátý den, sobota. Rýma jako trám, pro slzy občas nevidím, dutiny mne trochu pálí, nic moc. Zase celý den jen tak posedávám, polehávám.
Šestý den, neděle. Ráno jdu do přírody. Energie mám hodně, ale ze začátku mě fakt hodně zlobí ta rýma. Je to tak děsný že mě při každém nádechu pálí v kořeni nosu, slzí mi oči, tlaky v dutinách v čele, musim se občas zastavit a rozdychat to. Nicméně po nějakých čtyřech kilometrech se to uklidňuje a dobrý, ušel jsem asi 15 kilometrů. Odpoledn a v noci už rýma nezlobí.
Sedmý den, pondělí. Nejdříve vše OK, hezky jsem se vyspal. V poledne ale zase nastupuje pálení v dutinách. Je to fakt šíleně nepříjemné. Zkusil jsem si šňupnout pepř abych to rozpohyboval, ale moc to nepomohlo.
Atd. Postupně se vše zlepšuje, úplně zdráv se cítím asi až o dalším víkendu, což je 11. 12. 13. den. V pondělí 13. den (velikonoční) jsem šel na výšlap 50 km. Trochu jsem cítil pálení v krku, ale jen velmi lehounce a jen chvilku. Energie v pohodě. Myslím že long covid nenastoupil. Jsem opět zdráv. Nicméně můj osobní závěr je, že covid určitě dokáže člověka zcela vyřadit na 3 dny, výrazně znepříjemnit ještě další 4 dny a pak člověk ještě cca týden dochrchlává :-).
