Chtěl bych žít život, kde jediným nebezpečím je smrt.

Má covidová anabáze

Můj kovidový příběh začíná snahou získat zelený certifikát pro možnost přeshraničního cestování. Na to jsou akturálně čtyři možnosti - antigenní test - je zpoplatněn a platí několik hodin, PCR test - je zpoplatněn a platí několik dní, očkování - je zdarma a platí několik měsíců a prodělání kovidu - je víceméně zdarma a platí několik měsíců.

Nejdříve jsem zkoušel poslední možnost, tedy prodělání kovidu. V půlce března jsem "sežral šušeň" svého nakaženého kamaráda a žvýkal "společnou žvýkačku". A nic.

Když nic nensatalo začal jsem trochu panakařit a rozhodl jsem se, že to tedy nebudu nechávat náhodě a půjdu se naočkovat. Takže už koncem března jsem šel na očkování novavaxem. To proběhlo bez problémů, trochu mne bolelo místo vpichu, když jsem ležel na rameni, ale jinak nic.

Začátkem dubna jsem měl jít na druhou dávku a hle, kovid je tady. Nákaze předcházela veselá sedmdesátihlavá párty, takže pravděpodobnost nákazy docela slušná. Příznaky se projevily 3. den po této oslavě. Samozřejmě jsem se mohl nakazit i jinde, těžko říct.

První den, úterý. Když jsem se ráno probudil, nebylo mi nic moc. Poté co jsem ráno vstal jsem si šel ještě na chvilku lehnout, že to třeba nic není, ale postupně se to rozjíždělo. Trochu jsem pak ještě pracoval, ale cca od 11:00 už jsem jen ležel a sledoval jak teplota postupně roste z 37,5 až k nějakým 39,7. Tou vrchní teplotou si nejsem zcela jist, protože jsem byl už dost zmatený, měl jsem trochu halucinace, silně mě bolela hlava a oblast kolem ledvin. Ty "halucinace" byly dost hrozný. Měl jsem před očima obrazovku počítače a na ní všechny ty čekající maily a úkoly - normální peklo. Okolo 19:30 v době nejvyšší teploty jsem si dal půlku paralenu. Nejedl jsem a nepil jsem. Neměl jsem žízeň. Ale asi to byla chyba. Celou noc jsem spal hodně špatně, šíleně jsem se zpotil, furt mě hrozně bolela ta oblast ledvin a hlava (nic jiného). Pomohlo zůstat v absolutním klidu a uvolnění bez pohnutí, ale bylo náročné v tomto uvolnění setrvat delší dobu. Trochu mě bolely i zuby. Hlava hlavně čelo a spánky. 

Druhý den, středa. Napil jsem se až okolo 2 hodiny v noci a světe div se, bolest hlavy i zad se zmírnila. Druhý den se v podstatě zopakoval  jako ten první jen s tím rozdílem, že teplota vystoupala jen do 38,5. Nutil jsme se pít. Bolesti hlavy a zad byly mírnější, nicméně okolo osmé večer jsem si lupnul druhou půlku paralenu. Celý den jsem byl v posteli a v noci jsem spal jen tak všelijak přerušovaně. V noci opět velké pocení, další pyžamo úplně mokré :-) 

Třetí den, čtvrtek. Už je to mnohem lepší. Rozjezd chvilku trvá, ale už trochu funguju. Pracovat se mi ale nechce. Asi bych mohl, ale ještě mne trochu bolí mne oči, tak na to kašlu. Trochu polehávám, popocházím po domě, se ženou jedeme na PCR test do Brna (oba pozitivní). Teplotu už nemám, ale energie není. Od rána už začínám jíst. Nejdřív jogurt, pak si udělám hovězí vývar a k večeři máme slušnou hovězí polívku. 

Čtvrtý den, pátek. Sedám k počítači a zkouším začít vyřizovat všechny ty resty. Celý den docela dobrý, ale postupně mi přichází rýma, která je pak v noci už docela nesnesitelná. Teče mi z nosu i z očí. Fakt docela blbý. Termín druhé dávky očkování jsem posunul o 14 už v úterý, ale dnes jsem jej zrušil úplně. V případě proděláného covidu se má očkovat až 3 až 6 měsíců po nákaze, takže není kam spěchat. Navíc se tím hezky prodlouží platnost toho zeleného puntíku.

Pátý den, sobota. Rýma jako trám, pro slzy občas nevidím, dutiny mne trochu pálí, nic moc. Zase celý den jen tak posedávám, polehávám.

Šestý den, neděle. Ráno jdu do přírody. Energie mám hodně, ale ze začátku mě fakt hodně zlobí ta rýma. Je to tak děsný že mě při každém nádechu pálí v kořeni nosu, slzí mi oči, tlaky v dutinách v čele, musim se občas zastavit a rozdychat to. Nicméně po nějakých čtyřech kilometrech se to uklidňuje a dobrý, ušel jsem asi 15 kilometrů. Odpoledn a v noci už rýma nezlobí.

Sedmý den, pondělí. Nejdříve vše OK, hezky jsem se vyspal. V poledne ale zase nastupuje pálení v dutinách. Je to fakt šíleně nepříjemné. Zkusil jsem si šňupnout pepř abych to rozpohyboval, ale moc to nepomohlo.

Atd. Postupně se vše zlepšuje, úplně zdráv se cítím asi až o dalším víkendu, což je 11. 12. 13. den. V pondělí 13. den (velikonoční) jsem šel na výšlap 50 km. Trochu jsem cítil pálení v krku, ale jen velmi lehounce a jen chvilku. Energie v pohodě. Myslím že long covid nenastoupil. Jsem opět zdráv. Nicméně můj osobní závěr je, že covid určitě dokáže člověka zcela vyřadit na 3 dny, výrazně znepříjemnit ještě další 4 dny a pak člověk ještě cca týden dochrchlává :-).

Jednadvacítka podruhé

 Můj druhý jednadvacetidenní půst.

Jdu podle Máchova kalendáře. Tedy aspoň přibližně. Startoval jsme jindy než doporučuje, ale myslim že to moc nevadí. Mám teď za sebou spousty jednodenních půstů, pak tří, sedmi a patnáctidenní. Zhubnul jsem z cca 90 na cca 75. Vlastně před tou jednadvacítkou jsem měl asi už skoro 80, ale teď je třetí den a já vážím 75, šlo to rychleji než jsem čekal.

První tři dny piju zelený čaj a kafe. Mácha to dost nedoporučuje, ale já na to kašlu. Cítim se docela dobře, ale je mi dost zima. První den jsem se byl proběhnout a to bylo v pohodě, necítil jsem žádný nedostatek energie, uběhl jsme něco přes deset kilometrů normálním tempem - to je někde kolem 10 km/hod. Druhý den jsem šel asi 3,5 km do Líšně nakoupit, bylo děsný bláto a už jsem trochu cítil, že to není tak úplně ono. Po návratu asi v 9 večer jsem měl ale chuť něco dělat a ještě asi do 11 jsem v naší otevřené stodole dodělával takový stojánek. Tedy ve stodole jsem byl jen asi polovinu času, je tam fakt zima, druhou polovinu jsem byl zalezlý v kotelně a šmirgloval jsem. To je moje meditace. Většinou si u toho zakouřím, ale když jsem na tuhle půstovní cestu nastoupil tak jsem si řek, že v době půstu a návratovky kouřit nebudu. Návratovku už jsem z tohoto hlediska zrušil - kouřím, ale to nevadí, i ta absence v době půstu má smysl. V noci pak trochu nečekaně sex :-). Většinou to v půstu moc nejde ale sem tam se zadaří.

Dnes, třetí den, jsem se byl proběhnout. Už to nešlo tak dobře. Trasu jsem si zkrátil na 5,7 km, ale i tak jsem měl dost. Terén byl hodně blátivý, počasí taky nebylo úplně extra - zataženo, lehce nad nulou, bezvětří. Ale po doběhnutí mi bylo krásně teplo. Po sprše ukončené krátkou ledovou sprchou jsem se cítil dobře, ale že bych pobíhal to ne. Ještě piju zelený čaj. Zítra bych chtěl už jen vodu, ale mám v plánu udělat i jeden den úplně bez vody. Prý se tělo při suchém půstu spíše přehřívá, tak na to jsem fakt zvědavý. Pokud to půjde hodlám to i opakovat či prodlužovat, uvidíme. Jinak žádné fyzické problémy nemám. Trochu se mi zamotala hlava, když jsem dnes v noci vstal a šel přepnout topení, ale to je fakt všechno. Při běhu se mi trochu špatně dýchá. Prostě to tak mám. Jakmile se úplně vyprázdní břicho, tak se mi špatně dýchá. Tedy normálně ne, ale poznám to při běhu a při zpěvu, tehdy je to znát a není to moc příjemné. Musím víc běhat a zpívat.

Čtvrtý den krize jako blázen. Nepřekonatelná zima. Asi ve čtyři odpoledne jsem zalezl do postele, abych se zahřál. Asi hodinku jsem zdřímnul, nechce se stávat. Je mi teplo, ale bojím se vylézt. Ta zima je k nevydržení. Rozhodnul jsem se půst ukončit. Napařená zelenina s ghí a trochou soli. Nádhera. Okamžitá proměna. Teplo, energie, všechno, radost. Tak holt jindy :-)

Jednadvacítka

Včera jsem začal svou první jedenadvacítku. Tedy půst 21 dní a tady se budu zase vypisovat ze svých pocitů.
1. den - nic moc, ale ani nic hroznýho. Měl jsem dost úbytek energie, ale neměl jsem žádnou nesnesitelnou chuť na jídlo.
2.den - jakž takž, energie stále není, ale celkem pracuji jak duševně tak fyzicky
3.den - ráno už mám pocit že ani nevstanu a zcela sláb jsem až do odpoledne. Večer již cítím drobný nárůst sil, věřím, že čtvrtým dnem se to bude už zase zlepšovat.
4. den - ráno jsem myslel že to bude vše v pohodě, ale nakonec jsem se stejně vláčel jak mátoha. Večer jsem šel se ženou na koncert Ivy Bittové. No protrpěl jsem to.
5. den - už ani nevím. Energie furt nic moc.
6. den - snažim se hodně pracovat na zahradě. Dělám obrubníky u plotu, tahám písek, míchám beton. Je to v tomto stavu opravdu fuška.
7. den - pokračuji na zahradě a je mi o něco lépe.
8. den - celkem dobrý, fyzická práce o víkendu mi udělala dobře. Vstávám krátce po půlnoci a pracuji až do noci. Mám opravdu moc projekční práce. Zakázek je přespříliš. Je mi dobře.
9. den - spal jsem asi 8 hodin, ale poté jsem hrozně zdecimovaný. Včerejších 16 hodin u počítače mě vycucalo, Jsem jak mátoha.
- zkratka - píšu 14. den večer. Byl jsem na soustředění s naším pěveckým sborem. V úvodu jsem absolvoval cestu vlakem a pak 12 km lesem pěšky do místa pobytu. To byla krásná procházka ale ke konci už mě těžký batoh trochu táhnul a poslední dva kilometry už jsem se opravdu těšil do cíle. Pak dost pršelo a byla zima, což mi teda energie nepřidalo. Co ale bylo fakt děsný, tak při zpěvu mi zaléhalo jedno ucho. Slyšel jsem sám sebe jak když zpívám do plechovky. To se mi stalo už i při předchozích půstech - ovšem jak z toho ven nevím, když nezpívám tak ucho nezaléhá. Jinak energie značně kolísavá, ale na to si už nějak zvykám :-). Samozřejmě společenských akcí v rámci soustředění jsem se účastnil jen omezeně, ale trochu přeci. V hospodě u sklenky vody bylo docela dobře.
Dnes objednávám biozeleninu, kterou si vyzvednu v pátek. Marně se snažím sám sebe přesvědčit abych se netěšil na jídlo. Těším se, musím to přiznat. A teď doma zas ještě víc než na tom soustředění. Snažím se přesvědčit se o tom že návratovka je takový "malý půst", že nesmím očekávat okamžité naplnění všech těch chuťových potřeb, které mi nyní naskakují. Minulou návratovku po 15-ti denním půstu jsem moc nezvlád tak jsem zvědav na tuto, ale je to ještě daleko.
15. a 16. den - nejhorší je vstávání - fakt se nechce z postele. Ostatně celé dopoledne jsem poněkud slabý, odpoledne se to potom zlepšuje. Nepříjemný pocit v hubě dobře zahání cumlání oleje a následné vyčištění zubů, dásní a jazyka. Dělá mi dobře vaření pro rodinu. přímo cítím silnou potřebu vařit a péct. Dnes jsem upekl kynutou makovou bábovku a třetinu jsem odnes sousedovi, protože u nás se to jí málo - většinou to jím hlavně já. Večer jsem děckám nachystal ovocnou večeři z mléčné rýže s třešněmi a pomerančem :-). Tož tak.
17. den -  dnešek tedy nic moc. Mám pocit jako bych už stříhal metr. Jde to teď prostě den po dni. Jsem čím dál slabší. Uf
18. - 21. celkem nic zvláštního. Do skoku mi není. Bohužel končím nedělí. Víkend s rodinou je v době půstu spíše horší než běžný pracovní týden, takže se cítím docela vyčerpaný. Ale těším se na zítřek na zeleninku :-)

15 denní půst

Deník půstaře začátečníka
1. den - ráno - nic moc, je po Velikonocích a já ve svátky dost jedl a pil. Na pomlázce šlo všechno, slivovice, fernet, víno ... no v puse mám jak v popeplnici. Tož uvidíme
   - večer - stále energie mizerná, jdu brzy spat
2. ráno - nechce se vstávat,  nakonec se přemůžu a jdu trochu cvičit. Su ztuhlý čtyři dny jsem necvičil - to je zlé. Nejraději bych lehl do postele ale mám spousty práce, termíny ...
je ráno 6. den a dopisuji co jsem zmeškal.
No 2. den odpoledne to bylo o moc lepší, energie si přiřítila a večer se zase odřítila
3. den se opakovalo to co 2. síla je velice nárazová.
4. den byl lepší. Ráno jsem pln energie začal cvičit, potom tak nějak kolísavě.
5. den ráno a dopoledne paráda, odpoledne jsem jeli po nákupech s děckama a to bylo teda drsný, večer jsem měl pocit že jsem na doraz
- vsuvka - všechno je to o motivaci, o mentalitě, o psychice - když se do něčeho nadchnu tak skoro nevím kdy přestat tak su nabitý, ale jak jenom sedím a čučím nebo bezcílně bloumám případně dělám něco co vlastně dělat nechci, tak su vyřízený.
6. den ráno vstávám ve 3:30 a je to docela fajn, pracuji, cvičím ... Šestý den se vyvíjí velmi dobře, je neděle, stále kontakt s dětma - což je asi mám pocit nejvyčerpávající činnost - nicméně stále su docela pln energie. Kolem čtvrté začínám uvadat a táhne se to až do odchodu na kutě ve 22. Poslední dvě hodiny byly blbý, snažl jsem se něco udělat na PC a absolutně se nedařilo, hrůza, blbý pocit, uf.
7. Ráno Nirvána. Vstávám ve 4, výplach huby olejem, vyčistit zuby, pořádně se napít čisté vody, umít nádobí, převlíknout a cvičit. Cítím se fakt skvěle, je to nejlepší ráno v celém dosavadním průběhu. No a pak se to přes den pomalu zhoršuje :-), večer su celkem grogy, ale že bych padal na hubu to ne, prostě se těším do postele. Jdu spát s děckama.
8. den začal legračně. Asi hodinu spím s děckama ve jejich posteli, pak si přejdu do ložnice a snažím se usnout a ono nic. Kolem půl 12. už si říkám, že je to blbost a vstávám a teď v 1 to tady píšu. A musím připsat, že mezitím jsem byl na velké :-)
- vsuvka k vodě: piju vodu z vodovodu, fitrovanou přes dionelu (FAM1) poté destilovanou vlastním destilátorem z nerezu (papiňák s dírou, vlnovec 2 metry zaveden do vedeljšího hrnce s vodou - chladiče. Papiňák je naplněn vodou a postaven na sporák a jede to cca 1 litr za hodinu) a nakonec postavenou na den pod pyramidu (vlastní výroba z překližky). Tak to je celý vodní proces.
- vsuvka k pachu: o některých půstech mám pocit že se přestávám potit, tedy ze mě nic nečpí, v tomto půstu mám přesně opačný pocit, zdá se mi že smrdím na 100 honů (tj. zhruba 15 km - hm to je fakt hodně :-). stejně tak silně cítím pach v hubě a pocit jako bych měl všude v puse příšerný povlak něčeho smradlavého. Nejhorší je to ráno, olej (výplach cca 10 minut) a vyčištění zubů pomůže, přes den se to pak zase pomalu zhoršuje.
Tak noc pokračovala dost hrozně. Vlezl jsem si do vany, kde jsem nejdříve usnul a pak úplně mátožný se přesunul do postele, kde jsem zase spát nemohl a usnul jsem až někdy po čvrté a okolo šesté už jsem se zase vzbudil s energií na dně. A v tomto duchu se nesl takřak celý den, jen s malými a krátkými přívaly energie. Nu teď je po osmé a chystám se na kutě. Četba v posteli je zaručený prostředek na usnutí :-)
9. den - po vyspání zase krása, ráno se mi opravdu krásně cvičilo. Například se mi poprvé v životě podařilo poskládat nohy do padma ásany vlastní silou bez pomoci rukou. Ne že by to bylo dokonalé, ale bylo to fajn. Dopoledne už to bylo trochu horší, ale celkově ten den byl fajn. Za to noc opět hrůza. Děcka jsem uspal bez usnutí, tak jsem si říkal super to půjde, chvíli jsem si v posteli četl, pak jsem okolo 11 usnul, ve 12:15 se probudil a už nic. Ve 2:00 vstávám, nemám na to náladu jen tak ležet, nechat si hlavou míhat myšlenky a nějak se divně snažit za každou cenu usnout. Ovšem co nepřišlo, opět překvapení a sice velká (ale opravdu velká) potřeba na záchodě. Myslím, že střevo pustilo něco starého. Trochu to bolelo, ale potom docela fajn pocit. Ale to už je vlastně
10. den - 2:45 a: toto píšu :-). Ráno přišlo pozvona, přinutil jsem se nejít spat, protože to se mi minule vymstilo. Nyní v 8:30 se cítím jakž takž, asi jako normálně, když spíte přes noc jen jednu hodinu. Ve 4 jsem si stihnul hezky zacvičit, to bylo fajn, kdybych šel spat, tak to asi nezvládnu.
No nakonec musím říct, že tento den stál za starou belu (ačkoli nevím co to je). Energie na nule. Tělo líné, hlava líná. V poledne jsem se še na hoďku natáhnout pod deku na zahradu. Bylo to fajn, ale nijak moc to nedodalo. Byl jsem prostě celý den jak v mrákotách. Usínám asi o půl deváté.
11. den vstávám 4:45 a po olejíku a napití jdu hned rychle cvičit, abych svou sestavičku stihnul před tím než vstanou děcka. Nestih jsem to - děcka vstali okolo šesté. Tělo je slabé, ale myslím, že to dnes bude lepší než včera uvidíme.
No tak přes den jakž takže, ale teď je večer a do mě se nějak zase vlila energie takže o spánku nemůže být ani řeč, to jsem zase zvědav jako to bude, tohle střídaní nocí spánku a beze spánku mě moc nevyhovuje. Je to divné. Kdybych byl po té probdělé noci plný síly tak nic neřeknu, ale já su jak mátoha ...
12. den je dobrý. Nakonec jsem přeci jen spal dobře, takže dopoledne jsem mohl jít na školní brigádu (harbání listí v parku kolem jídelny) . Že bych sršel energií, to se říct nedá, ale fungoval jsem. Odpoledene jsem nejdříve odpočíval, pak z domu všichni odešli - obě děti i žena - to byla pohoda. Ticho, klid, krása. Začal jsem dělat kynuté povidlové koláčky, to je moje oblíbené pečivo. Při práci jsem si užíval ten klid v domě - úplná meditace. Při půstu sem obzvlášť citlivý na ten neustálý pokřik dětí, chtěl bych se někde zašít, ale prostě to moc nejde, děti jsou všudypřítomné, vyžadují neustálou pozornost ... uf. Víkend je horší než pracovní dny :-(. Nicméně tento den jsem si neměl na co stěžovat. Všichni zmizeli a byla to pohoda.
13. den - neděle - vyspal jsem se dobře. O půl páté jsem vstal a docela hezky jsem si zacvičil. Dopoledne su tady zase sám s děckama - nic moc, ale dá se to vydržet. Moc se na ně nesměju, je mi to trochu líto.
14. den - jedu na krátkou služební cestu, při ní se setkávám se skvělými lidmi. Od rána je mi skvěle, všechno se daří. Energií sice nehýřím, ale nedá se říct, že bych ji měl vyloženě nedostatek. Svítí sluníčko - a to mi na náladě opravdu pomůže. Až večer po páté začínám být trochu unavený. Nicméně po uložení děcek zhruba ve 21 vstávám a do 22:30 ještě dodělávám nějakou práci, pak si ještě v posteli čtu a zhasínáme ve 23:15.
15. den - jsem začal trochu později, vstávám až v 5:10. Obávám se že nestihnu cvičení, ale podařilo se. Při cvičení jsem furt trochu pousínával, moc mě nerozproudilo. Jsem jekýsi unavený. Nic se mi nechce. Venku je zataženo a vlezlo (10°C). Nemůžu se přimět k intenzivní práci. Uf. ... a tak to bylo až do večera. Zhasínám ve 22:30

Návratovka

1. den - ráno nic moc. Dost se těším na první snídani. Včera jsem byl vě městě koupit biozeleninu (mrkev, zelí, brokoličku, salátovou okurku) a jablíčka. Vstávám ve 4 a jsem celkem bez síly. Zatopím, zacvičím si - trochu to odbývám, někam spěchám, ale nevím kam. V 6 jdu čistit solární kolektor (zanáší se mi přívodní trubka). V 6:30 vstávaj děcka a já su hrozně nerovózní, moc se těším až budu doma sám a v klídku si připravím první jídlo. Zatím aspoň louskám ořechy, potřebuji se zaměstnat, su hrozně unavený, nevydržím déle stát. A teď už mám zeleninku v sobě. Půlku mrkve a kousek brokoličky. Trošičku to tlačí, ale je mi fajn. Spokojený jak medvídek.
Tak přes den jsem toho snědl docela dost, ještě tři jablka a malý hlávkový salát. Ten mi navečer moc dobře neudělal. Taky jsem vypil šťávu asi ze tří pomerančů :-)
2. den - ráno jsem vynechal cvičení. Spal jsem jak dudek a nechtělo se mi vstávat. Zeleninku jsem si napařil v 6:30 a přidal jsem si kapánek přepuštěného máslo tzv. GHÍ. Mám nějak pocit, že tuto "mastnostu" tělo snese a přijme jako blahodárnou. V průběhu dopoledne jsem dal ještě dvě jablka a k obědu vynikající rizotko z rýže basmati, mrkve a trošku natí (česnek, pažitka, cibule) + ghí + krapet kari. Vše bez soli, přesto to chutnalo náramě. Teď peču kváskový chleba. Kvásek jsem začal chystat už v neděli (13. den půstu). Do asi 800 gramového chleba jsem dal zarovnanou lžičku soli - tož uvidíme.
Jinak po obídku je mi móc dobře.
Facka - aneb jak tělo odpovídá na čtyři u počítače zhltnuté krajíčky čerstvě upečeného chleba. Prostě špatně. Bylo mi děsně špatně, postupně se to zhoršovalo až do 20:00 kdy jsem se v posteli stočil do klubíčka a usnul jako kotě. Ne že by se to nedalo vydržet - tělo mě tak divně svrbělo, bolela mě hlava ...
3. den - ráno ještě stále cítím včerejší stav, ačkoli již v mnohem mírnější formě. Zacvičil jsem si a dostal jsem chuť na napařenou zeleninku. Tož jsem si ji udělal, zelí a mrkev. A tentokrát zcela čistou a pouze hrstičku. A paráda. Ten den jsem již nic nejedl, takže se postupně vrátila energie, nálada a vše co ke šťastnému životu patří - hurá.
4. den - Kéž tento Boží dar prostoupí mým tělem a umožní mi žít.
5. a 6. den - postupně se rozežírám. Na sůl si dávám větší pozor, ale nějak mám furt hlad. Jím často. No nebudu kecat, bývá mi trochu těžko, ale energie mám často na rozdávání - ale ne furt. Dlabu nesolený čerstvý sýr, ten kváskový žitný chleba (s troškou soli ovšem je). Hodně zeleniny, ovesnou kaši s rozinkami a medem - mňamka. Zítra je sedmý den tedy půst. Na jednu stranu se těším na druhou stranu cítím, že to nebude zas až taková sranda. Uvidíme.