Včera jsem začal svou první jedenadvacítku. Tedy půst 21 dní a tady se budu zase vypisovat ze svých pocitů.
1. den - nic moc, ale ani nic hroznýho. Měl jsem dost úbytek energie, ale neměl jsem žádnou nesnesitelnou chuť na jídlo.
2.den - jakž takž, energie stále není, ale celkem pracuji jak duševně tak fyzicky
3.den - ráno už mám pocit že ani nevstanu a zcela sláb jsem až do odpoledne. Večer již cítím drobný nárůst sil, věřím, že čtvrtým dnem se to bude už zase zlepšovat.
4. den - ráno jsem myslel že to bude vše v pohodě, ale nakonec jsem se stejně vláčel jak mátoha. Večer jsem šel se ženou na koncert Ivy Bittové. No protrpěl jsem to.
5. den - už ani nevím. Energie furt nic moc.
6. den - snažim se hodně pracovat na zahradě. Dělám obrubníky u plotu, tahám písek, míchám beton. Je to v tomto stavu opravdu fuška.
7. den - pokračuji na zahradě a je mi o něco lépe.
8. den - celkem dobrý, fyzická práce o víkendu mi udělala dobře. Vstávám krátce po půlnoci a pracuji až do noci. Mám opravdu moc projekční práce. Zakázek je přespříliš. Je mi dobře.
9. den - spal jsem asi 8 hodin, ale poté jsem hrozně zdecimovaný. Včerejších 16 hodin u počítače mě vycucalo, Jsem jak mátoha.
- zkratka - píšu 14. den večer. Byl jsem na soustředění s naším pěveckým sborem. V úvodu jsem absolvoval cestu vlakem a pak 12 km lesem pěšky do místa pobytu. To byla krásná procházka ale ke konci už mě těžký batoh trochu táhnul a poslední dva kilometry už jsem se opravdu těšil do cíle. Pak dost pršelo a byla zima, což mi teda energie nepřidalo. Co ale bylo fakt děsný, tak při zpěvu mi zaléhalo jedno ucho. Slyšel jsem sám sebe jak když zpívám do plechovky. To se mi stalo už i při předchozích půstech - ovšem jak z toho ven nevím, když nezpívám tak ucho nezaléhá. Jinak energie značně kolísavá, ale na to si už nějak zvykám :-). Samozřejmě společenských akcí v rámci soustředění jsem se účastnil jen omezeně, ale trochu přeci. V hospodě u sklenky vody bylo docela dobře.
Dnes objednávám biozeleninu, kterou si vyzvednu v pátek. Marně se snažím sám sebe přesvědčit abych se netěšil na jídlo. Těším se, musím to přiznat. A teď doma zas ještě víc než na tom soustředění. Snažím se přesvědčit se o tom že návratovka je takový "malý půst", že nesmím očekávat okamžité naplnění všech těch chuťových potřeb, které mi nyní naskakují. Minulou návratovku po 15-ti denním půstu jsem moc nezvlád tak jsem zvědav na tuto, ale je to ještě daleko.
15. a 16. den - nejhorší je vstávání - fakt se nechce z postele. Ostatně celé dopoledne jsem poněkud slabý, odpoledne se to potom zlepšuje. Nepříjemný pocit v hubě dobře zahání cumlání oleje a následné vyčištění zubů, dásní a jazyka. Dělá mi dobře vaření pro rodinu. přímo cítím silnou potřebu vařit a péct. Dnes jsem upekl kynutou makovou bábovku a třetinu jsem odnes sousedovi, protože u nás se to jí málo - většinou to jím hlavně já. Večer jsem děckám nachystal ovocnou večeři z mléčné rýže s třešněmi a pomerančem :-). Tož tak.
17. den - dnešek tedy nic moc. Mám pocit jako bych už stříhal metr. Jde to teď prostě den po dni. Jsem čím dál slabší. Uf
18. - 21. celkem nic zvláštního. Do skoku mi není. Bohužel končím nedělí. Víkend s rodinou je v době půstu spíše horší než běžný pracovní týden, takže se cítím docela vyčerpaný. Ale těším se na zítřek na zeleninku :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat