středa 18. září 2024

Rumunsko 2024 - postřehy k výbavě

Budu se snažit moc nekomentovat bráchovu výbavu, protože máme s bráchou trochu rozdílné pohledy. Ne že bychom se hádali, vlastně se na ledasčem shodnem, hlavní rozdíl je jen v tom, že já hledám předem z velké nabídky na internetu, porovnávám, čtu recenze, vybírám v poměru hmotnost, kvalita, cena, kdežto brácha vezme peníze a jde nakoupit do Sportisima, kde si nechá poradit od jakési holčiny. V tom je prostě jistý rozdíl. Myslim že brácha měl na zádech minimálně o 2 kg více. Ale při těch pochodech okolo 20 km na tom tolik nesejde.


Jdu už se stejnou výbavou jak v posledních dvou letech celkem pořád. Takže zmínim jen pár novinek:

- karimatka Klymit V2: nafukovačka trochu větší a těžší, snad odolnější. Ty lehoučké karimatky okolo 400 g mě podvakráte zklamaly, začaly unikat plošně v mnoha dírkách ve spojích, tzn. nelze je opravit. Tahle je trochu těžší, ale zatím snad vypadá dobře, uvidíme. Trochu hůře se balí, ale není to nic zásadního. Je pohodlná, je fajn.

- kroksy: super volba místo sandálů. Sandály stejně na chození nevyužívám, takže kroksy jsou fakt skvělá lehká věc na koupání a na posezení a popocházení na spacích místech a jsou fajn i do autobusu. (brácha měl celoplastové papuče, takže něco podobného)

- k vaření přibyl stojánek na kartuši: lehká plastová věc, výrazně pomůže zejména v měkkém terénu - na louce nebo na nějakém mechu. Sice ta velká kartuše, kterou jsme měli s bráchou dohromady je docela stabilní, ale i tak ten stojánek občas pomohl.

- na kafe jsem si pořídil lahev s velkým hrdlem z plastu s odolností 90°C. Docela fajn. 

- trochu jsem změnil technologii vaření ovesné kaše, vařím ji už večer, přendám do plastové jídelní lahvičky se šroubovacím víčkem a uložím na druhý den. Přes noc se krásně namočí, takže druhý den je mnohem lepší a stravitelnější. Nicméně přibyla tedy ta plastová lahvička (krabička). 

- prasknula mi silikonová gumička na mém skvělém hliníkovém závětří (při posledním vaření). Gumička byla ze starého okeního těsnění, žádná škoda, ale bohužel v terénu ji ničím nenahradím. Přemýšlím nad nějakým apgrejdem.

- powerbanka Nitecore 20 000 mAh: super věc. Nabíjení ze sítě jsem celou cestu vůbec neřešil. Prostě v pátek jsme vystoupili v Devě s nabitým mobilem a powerbankou a další týden v sobotu večer jsem píchnul banku na hotelu do sítě (ale ještě tam rezerva byla, vlastně to ještě ukazovalo 50%). Mobil jel většinou v režimu letadlo, stejně nikde nebyl signál, nicméně furt jsem jej využíval k navigaci, takže používaný rozhodně byl, večer jsem měl většinou okolo 60%. Takže hodnocení powerbanky - rozhodně super :-)

- papírové mapy - opět celkem zbytečné. člověk má furt strach že ta technika selže, ale pokud neselže, tak jsou holt ty papíry zbytečný 

- drysack na jídlo - používám jej už nějakou dobu a je to fakt super. Je mnohem odolnější než nějaké igelitové tašky, lze jej vzduchotěsně uzavřít, snadno pověsit zavřený na strom (to jsme fakt dělali). Jedinou nevýhodou je obsence nějakého ventilu, takže je trochu těžší jej uzavřít aniž by vzniknul balón, ale s trochou tréninku to jakž takž jde.

- filtrace na vodu - párkrát jsme využili. Voda v potocích vypadala většinou docela dobře, ale někdy si přeci jen člověk nebyl úplně jist.

- konopná mast - brácha si ji nesmírně pochvaloval, že na chodidla je super. Já už jsem se svýma botama tak srovnaný, že s chodidly nemám žádný problém a při této malé kilometráži jsem ji až tak nepotřeboval, ale brácha si léčil nějaké menší puchýře a že prý hodně dobrý. Obal na mastičku jsem tontokrát zvolil skleněnou lahvičku. Je sice těžší, ale opravdu spolehlivější na tuhý i tekutý stav masti.

- hole jsem neměl - ale příště bych si jednu vzal, přeci jen při kontaktu se psi se s holí cítím líp.

Jídlo:


 Z uvedeného jídla jsem přivezl domů trochu kaše a trochu bulguru a jednu čokoládu. Salám jsem měl vzít trvanlivější do toho vedra, ale dobrý. Chtěl jsem si vzít jídlo na minimálně pět dní, ale myslim že to bylo tak na sedm. Důvodem nákupu jídla po cestě byla spíše touha po změně a po nějakém vyrušení ze stereotypu než hlad. Na celé cestě (nepočítaje Šunkuius a Oradeu) jsme měli jen jeden nákup a jedno jídlo v bufetu, jinak vše vlastní zásoby.

Žádné komentáře:

Okomentovat